Jak z vizovských kořenů zázračný divadelní strom Bolek Polívka vyrostl

Bolek o sobě rád a nadšeně vypráví. A zejména starší generace ho zase ráda se zájmem poslouchá, protože v jejich hlavách přetrvává obraz černovlasého mladíka z Provázku s rozpustilým kukučem. Hru definuji jako one-man manéžovou show, protože Polívka v ní nejen hraje, ale je rovněž autorem a režisérem. To je zároveň největším benefitem i největší slabinou.

Souvislý děj hry totiž úplně chybí. Spíše čekejte více či méně nahodilé vzpomínky Bolka Polívky na dětství ve Vizovicích, rodiče, prarodiče, o dvacet let staršího bratra Jaryna, tetičky nebo studium na JAMU. Skeče však umí dovést k dílčí pointě, takže inscenace odsýpá svižně. Navíc mu asistuje jeho manželka Marcela, která si okouší býti herečkou úplně poprvé. Hodně se do jejího výkonu promítá její osobitý a oddaný vztah k Bolkovi. Pořád se však dá považovat spíše za amatérskou umělkyni. Minimum kulis a rekvizit umí Polívka využívat kreativně, jak se od zkušeného klaunského barda dá očekávat.

Hlediště i jeviště Bílého domu připomíná spíše kinosál. Prostory jsou však uživatelsky přívětivější a komfortnější než zázemí v Židenicích. Dámských i pánských toalet je dostatek, takže nehrozí dlouhé fronty před začátkem nebo o přestávce. Nechybí ani bar s širokým výběrem občerstvení. Doporučuji ale zlepšit sílu osvětlení na schodech vedoucích přímo do sálu, aby tam nedocházelo ke zbytečným úrazům. Oceňuji rychlé sžití se všech divadelních složek s novým prostorem a jeho maximální využití

Naladíte-li se na nostalgickou vlnu, a navíc vám nevadí se porochnit v komedianství a improvizaci Bolka Polívky, užijete si příjemný večer plný vzpomínek. Pro mé plnější uspokojení chybí bulvárnější zákoutí se zaměřením na Bolkovu přítomnost nebo nedávnou minulost. Obdivovatelky a obdivovatelé valašského krále si přijdou jednoznačně na své. Na teplé večery open air letní scény na Kraví hoře je Sága aneb Vizovský zázrak jako dělaná, takže o prázdninách se můžete na Kravák zajít nejen vykoupat.